kontaktů s jinými populacemi a udržují pravidla i tradice jako konvence,

což mimo jiné výrazně určuje i samotný výběr partnera. V těchto kulturách

bylo manželství určeno principem „stejnosti“, popřípadě, pokud se odehrá–

vala nějaká mezikmenová svatba, měla taková výměna svá přísná pravidla.

Běžné manželství bylo v těchto společnostech uzavíráno na základě dohody

a bylo vnímáno primárně spíše jako vztah mezi skupinami než mezi jedno–

tlivci (Eriksen, cit. podle Goodwin, 1999) na principu vhodnosti a význa–

mu spojení obou rodin. Smyslem takového sňatku je zachovávání sociální,

politické a ekonomické struktury, udržování majetku uvnitř rodiny. Párová–

ní a uzavírání manželství uvnitř skupiny bylo obecně v historickém kon–

textu ve většině společností podporovaným jevem na rozdíl od partnerských

vztahů mezi členy různých skupin. 

Naproti tomu je v západních kulturách podle Markoffa (1977) pro výběr

partnera stěžejní romantická láska, cílem manželského vztahu je vzájemná

seberealizace, oproti zmíněným domluveným svazkům v kulturách Orientu.

Takzvané „homogenní kultury“ postupně v průběhu historických procesů

(rozvoje komunikační technologie, postupující globalizace, propojování kul–

tur a jejich následného míšení) mizely a byly nahrazovány společnostmi blí–

žícími se druhému pólu ­ „otevřenými kulturami“, v nichž se míchají růz–

né proudy a vlivy moderního a postmoderního světa. Interkulturní partnerské

vztahy můžeme považovat za kontrast k tradičním manželstvím uzavíraným

v homogenních společnostech s velmi omezenou migrací populace. 

V této kapitole vycházíme z předpokladu, že v interkulturním partner–

ském vztahu jde o intimní heterosexuální vztah dvou lidí (ať už spolu chodí,

žijí, nebo jsou manželé), kteří mluví vzájemně odlišným mateřským jazy–

kem (tj. kteří pocházejí ze dvou různých zemí nebo i dvou národnostně/et–

nicky/rasově odlišných skupin v rámci jedné země). Za odlišné jazyky (míněno

v rámci našeho tématu, ne všeobecně) nepovažujeme například americkou

a britskou angličtinu nebo španělštinu užívanou v Argentině a ve Španěl–

sku, tedy jazyky, které mají společnou strukturu, gramatiku a převážnou

slovní zásobu. Jsme si však vědomi toho, že ve vztahu mezi mužem ze Spo–

jených států a Angličankou se může objevit více kulturních odlišností než

u dvou lidí pocházejících ze stejného amerického městečka. Dále je třeba

poznamenat, že ačkoli rasově smíšený typ interetnického páru odkládá stra–

nou odlišnost mateřských jazyků partnerů a jejich interkulturalita je zalo–

žena výhradně na odlišnosti rasového původu, mnohé aspekty těchto vzta–

hů se podobají aspektům interkulturních partnerských vztahů (s rozdílnými

103